Centrum letecké záchranné služby Armády České republiky provedlo za rok 2012 bezmála pět set zásahů k pacientům, kteří byli v bezprostředním ohrožení života.

Závažnost situace vyžaduje rychlý transport těžce zraněného do nemocnice. Z dispečinku záchranné služby Plzeňského kraje odchází výzva do líňského Centra letecké záchranné služby Armády České republiky. V areálu letiště se rozeznívá siréna. Pro směnu sloužící v záchrance to znamená jediné – vzlet vrtulníku k zásahu do čtyř minut. 

 Ječivý zvuk sirény svolává pětičlennou směnu k hotovostnímu stroji W-3A Sokol. Dříve než doběhnou kapitán vrtulníku, pilot-letovod, palubní technik, lékař a zdravotní sestra k mašině, již tam jsou pozemní specialisté a spěšně tlačí „nulasedmsetdevatenáctku“ ven z hangáru. Jako první zaujímá místo v kokpitu major Peter Smik. Poté, co mu technik dal znamení, že je okolo bezpečno, začíná kapitán vrtulníku provádět předepsané úkony před vzletem. Zapíná spínač po spínači a následně zmáčkne na středovém panelu černé tlačítko spouštění. Nahazuje první a o chvilku později druhý motor. Půldruhé minuty ze stanovené normy ke vzletu je pryč.

Kontrolní prověření armádního sokola končí. Letmý pohled na přístroje potvrzuje, že všechny systémy na palubě fungují tak, jak mají. Na navigačním zařízení GPS již zřetelně svítí bod, který na digitální mapě označuje místo zásahu.

Hotovostní vrtulník začíná pojíždět a posléze se zastaví na heliportu. Major Smik dává do přední polohy „pomky“ neboli páky ovládání motorů a kontroluje parametry před startem. Následně zvedá páku kolektivu a odpoutává se od země. Provede krátké kontrolní zavisení stroje a nasazuje na trať. Rychlost sokola postupně narůstá. Za chvíli již ručička ukazuje na dvěstětřicet kilometrů za hodinu. K místu zásahu je to přibližně patnáct minut.

Běžnou praxí je, že do tří minut mají takzvaně kolečka nahoře. Limitují je pouze meteorologické podmínky. „Minimální dohlednost ve dne musí být osm set metrů a v noci v noci dva a půl kilometru. Jestliže jsou podmínky k letu nevyhovující, tak  je to třeba respektovat. Nelze riskovat s pěti životy na palubě vrtulníku,“ říká mjr. Smik a upřesňuje, že o provedení letu rozhoduje výhradně kapitán vrtulníku. „Záchranku létám už deset roků a situace, že nešlo letět lze pojmenovat jako zcela výjimečné,“ dodává.

„Za uplynulý kalendářní rok jsme provedli 483 zásahů. Nalétalo se při nich 403 hodin a 40 minut, přičemž 306 hod. 10 min. bylo ve dne a 97 hod. 30 min. v noci. Celkově jsme transportovali 473 pacientů. Ve 325 případech se jednalo traumata a v 95 o somatická onemocnění,“ říká náčelník Centra letecké záchranné služby Armády České republiky plukovník MUDr. Michal Mareček a dodává, že k výše uvedeným číslům je třeba ještě připočítat pacienty přepravované v rámci MEDEVAC a STRATEVAC. „Vedle evakuace těžce raněných profesionálů z Afghánistánu to byli čeští občané zranění při dopravní nehodě autobusu v Chorvatsku. Celkově jsme tak ze zahraničí transportovali během loňského roku bezmála padesát lidí.“

Exkluzivní reportáž o činnosti líňské letecké záchranky (LZS AČR) si můžete přečíst v časopise  A report 02/2013 . text: Mgr. Pavel Lang

kamera: Jan Kouba